‚Coda‘: Patrick Stewart úzkostlivý pianista v rafinovaném příběhu o empatii a slonovině
Katie Holmes hraje roli tazatelky, která se promění v jakousi múzu.
Minimální páčení, slibuji. – Hudební skladatel nabízí slavného pianistu, aby s ním udělal rozhovor pro profilovou skladbu.
Opatrně! Pokud vám novinář slíbí, že rozhovor bude zahrnovat minimální páčení, počítejte se značným páčením.
Královský Patrick Stewart je perfektně obsazen a přináší silné, Shakespearovo vyřezané dílo jako Sir Henry Cole, legendární pianista bojující s trémou na konci své kariéry v ponuré, intelektuální a docela milé Codě, která má jemné tempo a existenciální úzkost. skandinávského dramatu ze 70. let.
Katie Holmes – která ví něco o tom, že stojí na druhé straně rušivých médií – je stejně účinná jako Helen, hudební novinářka a celoživotní fanynka Henryho, která je odhodlána napsat definitivní dílo o velkém umělci, který se vrátil do světa. poprvé po letech na koncertním pódiu a téměř okamžitě svého rozhodnutí lituje.
Gravitas Ventures uvádí film režiséra Clauda Lalondea a scénáře Louise Godbouta. Žádné hodnocení MPAA. Délka představení: 96 minut. K dispozici v pátek na vyžádání.
Občas budete mít pocit, jako byste byli metaforou na centimetr svého života. Když postavy mluví o květinách nebo tisícileté skále nebo nádherné gorilě v Zoo v Bronxu, nikdy ve skutečnosti nemluví o květinách, skále nebo té velké gorilě.
I když se řeč stočí k baseballu, dialog má jistý vznešený nádech.
Znáš jméno tohoto týmu, říká Henry návštěvníkovi, když sleduje zápas v televizi. Říká se jim… ‚Orioles.‘ To jméno se mi líbí.
Ale Coda je skvěle vypadající film, plný dialogů ostrých jako dýka, skvělých hereckých výkonů a, jak byste očekávali, úžasné a nebeské partitury, s laskavým svolením Bacha a Beethovena, Chopina a Schuberta.
Stewartův Henry Cole se vydal na turné po Spojených státech a jeho věrný (i když tak trochu hluchý, abych tak řekl) agent Paul (Giancarlo Esposito) tlačil na Henryho na každém kroku, bagatelizoval Henryho trému a dvořil se pozornosti tisku. (Henryho cesta nakonec zavede do Švýcarska a rozšiřuje vizuální záběr tak, aby zahrnoval dechberoucí nádhernou kinematografii.)
Je to jen hudba, není to Desatero, říká Paul Henrymu v zákulisí poté, co Henry řekl, že se tam nevrátí na druhou polovinu recitálu.
Ach, ale v tom se mýlíš, Paule. Pro Henryho JSOU tyto skladby desaterem přikázání, a pokud je nemůže ctít jako kdysi, není si jistý, zda by to měl vůbec zkusit.
Holmesova Helen, která se kolem roku 1962 obléká jako Jackie Kennedy a jako mladá pianistka měla svůj vlastní talent, je spisovatelkou pro New Yorker, která stínuje Henryho od města k městu, postupně si získává jeho důvěru a prokazuje klíčovou novinářskou dovednost — schopnost vědět, kdy si sednout, ztišit se a POSLOUCHAT – jak Henry mluví rapsodicky o takových radostech, jako je být mladý a zamilovaný v Praze na jaře.
Jak si Henry uvědomuje Helenin zájem a její společnou vášeň pro vážnou hudbu, začíná být kvůli hraní čím dál neraději. Začne kouřit. Musí si připomínat, aby se při vystoupení nadechl.
Ze všech lidí je to Helen, kdo se Henrymu stává zdrojem síly, útěchy a povzbuzení. Doslova nepůjde na pódium, pokud tam nebude ona.
Helen ho přišla studovat a psát o Henrym – ano, většinu jejich rozhovorů nahrává, koneckonců proto je tady – ale také se promění v jakousi múzu/záchrannou síť.
Nakonec, i když se Henry o Helen opřel, existují určité kroky a určité pozdní kapitoly v jeho příběhu, které musí napsat sám.
Ranna ’: