Mladí, nadaní a černí, jsou příkladem, jejich budoucnost září jasně. Na rozdíl od mnoha jiných chlapců – a dívek – s neštěstím, že byli chyceni ve veřejném vzdělávacím systému, který stále zanedbává dávat děti na první místo.
Batalion studentů z Southland College Prep Charter High School v Richton Parku jednoho jasného rána tento týden vpochoduje do základní školy Matteson, aby nám pomohl dětem číst, v kaštanových nebo modrých blejzrech přerušovaných bílými košilemi, výraznými pruhovanými kravatami nebo motýlky.
Hej, strýčku Johne, můj adoptivní synovec Joseph mezi mladými muži ve skupině vtipkuje.
Hej, Josephe, srdečně odpovídám, když si vyměníme objetí a potřesení rukou.
Jalen se usměje. Vidím, že sis sundal rovnátka, říká a jeho stříbrné rovnátka se lesknou.
Jo, vidím, že stále máš svůj, odpovídám a ujišťuji ho, že i on se jednoho dne zbaví ortodontických řetězů.
Vstoupí další chlapec.
Hloubkové politické pokrytí, sportovní analýza, recenze zábavy a kulturní komentáře.
Co se děje, Savione? Říkám.
Hej, pane Fountaine, říká. Plácáme rukama, objímáme se.
S Josephem, Savionem a Jalenem je asi tucet chlapců z Southlandu, kteří nám minulý rok začali pomáhat číst. Chlapci z Southlandu, mezi nimi i můj 17letý syn, dělají víc než jen veřejně prospěšné práce. Už jen svou přítomností předávají štafetu akademické hrdosti a dokonalosti a pomáhají napravovat kulturní strukturu, která stále nechává tolik černošských dětí topit se v moři špatného vzdělání.
Mladí, nadaní a černí, jsou příkladem, jejich budoucnost září jasně. Na rozdíl od mnoha jiných chlapců – a dívek – s nezáviděníhodnou smůlou, že byli chyceni ve veřejném vzdělávacím systému, který stále zanedbává dávat děti na první místo.
Růst a vývoj chlapců se mi neztratil. A já jsem náhle nečekaně zaplaven pocitem téměř slzavé pýchy mezi těmito mladými muži, nyní s chomáčem kníru a vousů. Částečně proto, že některé z nich znám už od školky. Ale většinou je to vidět, jak stojí sebevědomě se zábleskem hrdosti a jejich pohledy jsou přímo upřeny na vysokou školu. Vidí je stát a vyhřívat se v záři Southlandu.
Záře Southlandu. Svítí jako sluníčko. Vyzařuje pocit smysluplnosti a hrdosti – na sebe, na školu a komunitu. Zahrnuje sen superintendenta Southlandu, Dr. Blondeana Y. Davise, jehož vize alternativy k Rich Township High School District 227 se zrodila v roce 2010 a dosáhla toho, co je možné, když dáte děti na první místo.
Když nejde o dospělé. Když se školní rada nezapojí do hašteření a hádek. Až ředitelé škol, učitelé a obecní úředníci přestanou přehazovat vinu – nebo slovy mé babičky: Přestaň ukazovat prstem a ukazuj palcem.
Nedává to smysl – nedávné zprávy a hlášky veřejné komunity od některých, kteří by nyní obviňovali Southland a obviňovali jej z odčerpávání finančních zdrojů z okresu 227, který čelí tomu, jak se vypořádat se stárnoucími zařízeními a klesajícím počtem přihlášených. Objevil se dokonce návrh, že odpovědí je uzavření Southlandu. co?
Když jsem od začátku psal o opozici District 227 vůči Southlandu, nemohu se ubránit myšlence: Tak kde byl před lety ten fiskální problém, když okres utratil nejméně 140 000 dolarů za bezvýsledný soudní proces, který se snažil zablokovat Southland, a dalších 4,2 milionu dolarů na nové administrativní vykopávky? — jak jsem informoval v roce 2011 — včetně 14 zcela nových záchodů?
Dělám také matematiku: šest let absolventských tříd v Southlandu bylo přijato na vysokou školu; 10 let akademické excelence – jen v loňském roce 54 milionů USD ve prospěchových stipendiích, více než 156 milionů USD za šest absolventských tříd; navíc jako jediná charterová střední škola v roce 2018 dosáhla příkladného postavení státní rady.
Nepřispívá to k tomu, že je načase nechat Southland a Dr. Davise na pokoji a očekávat, že District 227 konečně převezme zodpovědnost za – a uklidí – svůj vlastní nepořádek?
Závisí na tom budoucnost bezpočtu dětí, jako jsou chlapci, které jsem sledoval, jak vyrůstají v dobré mladé muže.
Napište John W. Fountain na: Author@johnwfountain.com
Posílejte dopisy na: dopisy@suntimes.com
Ranna ’: