Ve věku 62 let zemřela Maureen Monroe-Barron, kreativní, která zanechala stopy všude od základních škol po reklamní agentury v Detroitu
Maureen Monroe-Barron přistupovala ke všemu v životě s chutí, od pomoci svým dvěma dcerám navrhovat dioramata pro školní projekty až po pořádání netradiční večeře s menu podle filmu.
Maureen Monroe-Barron přistupovala ke všemu v životě s chutí, od pomoci svým dvěma dcerám navrhovat dioramata pro školní projekty až po pořádání netradiční večeře s menu podle filmu z roku 1996.
Měla způsob, jak přesvědčit své okolí, aby s touto myšlenkou souhlasili a viděli, co se vyvine, a můj bože, vždy to vypadalo prostě úžasně, řekl její manžel John Barron, bývalý šéfredaktor a vydavatel webu.
Paní Monroe-Barron jednou přesvědčila administrátory katolické školy St. Giles, aby jí nechali navrhnout extravagantní kulisu pro koncerty školní kapely poté, co navštívila vystoupení svých dvou dcer a cítila, že si tyto děti zaslouží dramatičtější nastudování než jen sezení ...skládací židle, vzpomínal její manžel.
Mohlo to být jen jednoduché pozadí, které držely nějaké plastové trubky nebo tak něco. Ale to nebyl styl paní Monroe-Barronové.
Místo toho vytvořila velkolepou scénu s pěti 9 stop dlouhými dřevěnými pylony, které obložila barevnými látkami, které se měnily v závislosti na ročním období.
Museli jsme mít tým asi tři nebo čtyři chlapy... dát to dohromady a rozebrat to pokaždé, když byl koncert, řekl její manžel. Tohle je pravděpodobně jediná školní kapela, která potřebovala roadies.
Paní Monroe-Barron, oceněná kreativní ředitelka, která zanechala stopy všude od základních škol po reklamní agentury v Detroitu, nečekaně zemřela 20. září ve Fort Myers na Floridě, uvedla její rodina. Bylo jí 62.
Paní Monroe-Barron se narodila v roce 1958 v Milwaukee a její umělecké aktivity se projevily na střední škole. Nikdy se neštítila říct nikomu a všem o modré stuze, kterou vyhrála na státní výstavě ve Wisconsinu za sochu, kterou vyrobila, když jí bylo 17.
Keramická váza je stále vystavena a spočívá v credenze nad oblíbeným křeslem jejího manžela v obývacím pokoji. Je to jen jedno z jejích mnoha uměleckých děl vystavených v celém domě její rodiny Oak Park.
Paní Monroe-Barron navštěvovala Marquette University v roce 1976, kde o čtyři roky později promovala v oboru žurnalistika se zaměřením na reklamu. Se svým budoucím manželem se setkala na nové studentské recepci pořádané novinářskou školou v jednom z prvních týdnů na akademické půdě.
Prostě jsme to hned trefili, řekl John Barron. Měla velký, otevřený přátelský úsměv a byla velmi poutavá.
Byla zajímavá a on se zajímal. Oba pokračovali v randění na vysoké škole a paní Monroe-Barron se po promoci přestěhovala do oblasti Chicaga s Johnem Barronem. Pracovala jako umělecká ředitelka v různých odborných časopisech.
Až když se přestěhovala do oblasti Detroitu, kde pořádně roztáhla křídla v reklamě.
Paní Monroe-Barron pracovala ve dvou největších reklamních agenturách Motor City: Campbell Ewald a Ross Roy. Pomohla vytvořit národní tištěné a televizní reklamy na nové modely Chevrolet a hrála velkou roli v kampani pro Chevy Corsica v 80. letech, řekl její manžel.
Poté, co paní Monroe-Barronová strávila dny natáčením videa a fotografií mimo stát pro reklamní kampaň, uspořádala ve svém domě večírek při předávání Oscarů. Neshromažďovali se však, aby viděli, kdo vyhrál nejlepšího herce a herečku.
Byla velmi nadšená, když televizní reklama, na které pracovala... debutovala v oscarovém televizním vysílání, řekl John Barron. Pořád jsme čekali – pokaždé, když byla reklamní přestávka, ‚OK, je to, kdy to bude? Je tohle, kdy to bude?‘ A pak se to konečně rozjelo, všichni zajásali a začal zvonit telefon.
Paní Monroe-Barron založila vlastní firmu Prairie Creative poté, co se s manželem přestěhovali do Oak Park v roce 1995. Během let si vybudovala stabilní klientelu a zároveň nabízela širokou škálu služeb, od brandingu po design.
Ve volném čase ráda malovala, kreslila a psala. Měla také vášeň pro vaření a ráda testovala nové recepty a experimentovala s různými přísadami.
Všechno, co jsme ochutnali, jsme všichni považovali za úžasné; Málokdy si myslela, že to zvládla, řekl její manžel. Existoval určitý standard, že měla vizi jídla, kterou nikdy necítila, že dosáhla, ale nestěžovali jsme si.
Paní Monroe-Barron jednou uspořádala večeři s menu inspirovaným Big Night, filmem o dvou bratrech provozujících italskou restauraci, kteří plánují velkou akci s neuvěřitelným jídlem.
To byl jen způsob, jakým si myslela, víte: ‚Pojďme udělat něco trochu jiného, trochu zábavnějšího, trochu ambicióznějšího a něco, co má za sebou příběh, řekl John Barron.
John Barron řekl, že jeho žena byla skvělá partnerka a osoba, se kterou lze sdílet život. Ti dva se dokonale doplňovali, ačkoli měli k věcem zcela opačné přístupy.
John Barron je samozvaným obyčejným chlapem. Mezitím se jeho žena vždy snažila posunout věci o krok navíc, vždy někoho, kdo nehledal snadné řešení jakéhokoli problému. Pokud existuje lepší a zajímavější způsob, jak dospět k závěru, byla připravena to zkusit, řekl.
Po paní Monroe-Barronové zůstal její manžel, dvě dcery – Neala Barronová a Bryna (Nelson) Wornerová – a vnučka Ella Wornerová. Přežila ji také její otec Thomas Monroe a dva bratři, Todd a Jon Monroe. Před ní zemřela její matka Joan Monroe a bratr Patrick Monroe.
Zádušní mše svatá je naplánována na sobotu v 10 hodin v katolickém kostele St. Giles v Oak Park. Následovat bude recepce v Citrine Café.
Ranna ’: