Drahá Abby: Dlouhé příběhy o smrti nepomáhají, když truchlím
Čtenářka truchlící matka je unavená z dobře smýšlejících spolupracovníků, kteří sdílejí vzpomínky na vlastní ztráty
MILÁ ABBY: Můj otec zemřel před několika lety a moje matka zemřela nedávno. Všiml jsem si něčeho, o co bych se rád podělil s vašimi čtenáři. Když jsem se po pohřbu vrátil do práce, oslovilo mě mnoho přátel a spolupracovníků, kteří to mysleli dobře, aby mi vyjádřili svou soustrast.
Místo krátkého vzkazu nebo objetí většina sdílela příběhy o smrti svých blízkých. Mnohé z nich byly poměrně dlouhé. Věřím, že se se mnou podělili, aby zdůraznili, že rozumí tomu, čím procházím. Nerozuměli tomu, že jsem neměl energii poslouchat jejich příběhy po tom, čím jsem právě prošel.
Když máma zemřela, přišlo za mnou sedm lidí a udělali to. Poté jsem byl tak vyčerpaný, že jsem musel domů. Další den přišla do mé kanceláře jedna z mých drahých kamarádek, podala mi termosku s domácí polévkou, řekla mi, že mě miluje a je tu pro mě, objala mě a odešla. Byl to ten nejpovznášející okamžik, který jsem zažil od smrti mé matky.
Řekněte prosím svým čtenářům, že když prošli zkouškami a tyto zkoušky jim umožňují vcítit se do truchlících přeživších, brzy po této smrti není čas sdílet tyto příběhy. — UNAVENÝ V TOPECE
DRAHÝ UNAVENÝ: Mnoho lidí neví, co říct, když někdo zemře. Zatímco jednotlivci, kteří vyjádřili svou „prodlouženou“ soustrast, to mysleli dobře, jsem si jist, že by byli šokováni, kdyby jim bylo řečeno, že nemůžete fungovat. Ne všichni truchlí stejně.
Čtenáři, je důležité vzít si podněty od osoby, která truchlí. Sdílím s vámi tento dopis, protože pisatel má pravdu. Někdy je nejúčinnější sdělení krátké.
MILÁ ABBY: Moje sestra nechce děti. Plně podporuji její rozhodnutí a jsem rád, že se zná dostatečně dobře, aby to udělala. Má však to, čemu říká „kožešinová miminka“. Má úžasné, štědré srdce a je velmi dobročinná. Moje děti byly požehnány štědrostí jejich tety.
Můj problém je: V poslední době udělala několik poznámek o tom, jak nenosím dárky pro její psy. Jsou to poznámky jako: 'No, moje kožešinová miminka nedostávají dárky od své tety.' Chybí mi tu něco? Měl bych se cítit provinile, že jsem její mazlíčky nepřidal na svůj seznam dárků, protože je považuje za rovnocenné lidským dětem? Nemohu myslet na její psy jako na své neteře a synovce. Mýlím se? — TETA KOŽEŠINOVÝCH MIMINEK?
MILÁ TETO: Možná nepovažujete psy své sestry za rovnocenné lidským dětem, ale ona ano. Dávání dárků má být oboustranné. Vaše sestra byla k vašim dětem štědrá a vy teď víte, že ji trápí, že její „kožešinová miminka“ byla přehlížena. Když se rozběhne další cyklus rozdávání dárků (slyšel jsem, že teď probíhají skvělé výprodeje), zastavte se ve zverimexu. Je to laskavé a nemělo by to zruinovat.
Dear Abby napsala Abigail Van Buren, známá také jako Jeanne Phillips, a založila ji její matka Pauline Phillips. Kontaktujte Dear Abby na čísle www.DearAbby.com or P.O. Box 69440, Los Angeles, CA 90069.
Pro vše, co potřebujete vědět o plánování svatby, si objednejte „Jak mít krásnou svatbu“. Pošlete své jméno a poštovní adresu plus šek nebo peněžní poukázku na 8 $ (americké fondy) na adresu: Dear Abby, Wedding Booklet, P.O. Box 447, Mount Morris, IL 61054-0447. (V ceně je zahrnuto poštovné a balné.)
Ranna ’: