Drahá Abby: Jsem odsouzena být navždy sama, ale nedokážu to tak docela přijmout
Pro rozvedenou ženu, která nemá přátele nebo rodinu, bylo žít v karanténě snazší než mít nikoho, s kým by se mohla stýkat, protože společnost se znovu otevírá.
MILÁ ABBY: Po rozvodu před 15 lety jsem se na její žádost odstěhoval 800 mil daleko, abych byl blízko své jediné rodině – své starší sestře. Jsme si blízcí a každý den si telefonujeme, ale nic spolu neděláme, protože ona je vždy zaneprázdněná a aktivní se svým 50letým partnerem a okruhem jejich přátel.
Našel jsem si pár přátel (jen pár z práce a známých ze sousedství), ani jsem nenašel romantické spojení, přestože jsem zkoušel online seznamky, svépomocné knihy a dobrovolnictví. Dokonce jsem před pár lety zkusil jet na dovolenou sám, což byla bída. Prošel jsem poradnou třikrát. Všichni tři profesionálové usoudili, že tohle je prostě můj život.
Během karantény COVID jsem se vlastně poprvé po 15 letech cítil normálně, protože všichni ostatní trávili veškerý čas doma sami. I když se mi ulevilo a jsem vděčný za vakcíny, že nás přivedly blíže k ukončení pandemie, jsem také v depresi. Obávám se návratu k normálu, protože lidé budou znovu žít a já tu budu sedět a dívat se. Jak mám přijmout, že takový bude můj život? — ODLOŽENO V JIŽNÍ KAROLÍNĚ
VÁŽENÍ BUDOUCÍ: Moje zesnulá matka mi jednou řekla, že lidé mohou být tak šťastní, jak chtějí být. Vypadáš jako někdo, kdo má příliš mnoho času. Nejsi deprivovaný uličník s nosem přitisknutým k oknu pekárny. Jste schopný dospělý, který nyní, když je tolik lidí očkováno, může vyjít ze svého obydlí a zapojit se do činností, které vás ZAJÍMAJÍ.
Čas, který ztrácíte sledováním toho, jak ostatní žijí své životy, je čas, který byste mohli strávit tím, že se dostanete do komunity a možná budete znovu dobrovolníkem, navštěvováním kurzu nebo hledáním práce na částečný úvazek. Pokud tak učiníte, můžete se setkat s ostatními s podobnými zájmy a – i když můžete nebo nemusíte najít romantiku, po které toužíte – můžete si najít nové přátele.
MILÁ ABBY: Staral jsem se o všechna tři svá vnoučata od narození až do doby, kdy mé nejstarší bylo 9 let. Pak jsem zjistil, že jde domů a vypráví rodičům vše, co se stalo, když byli se mnou (vůbec nic špatného). Místo aby se mnou o tom mluvila, jejich máma je teď přede mnou tají.
Rozhodl jsem se přestat se s nimi vídat, protože mám pocit, že jejich máma mi po všech těch letech najednou nevěří a nezná mě. To samé cítím o svém synovi. Myslím, že by měl vidět, co se děje, a něco s tím udělat, ale nechci mezi nimi způsobit potíže. Mýlím se? — ODŘEZEN V NOVÉM MEXIKU
VÁŽENÍ STŘIHNĚTE: Není nic špatného na tom, když děti vyprávějí rodičům, co se stalo na návštěvě u prarodičů. A pokud rodič (rodiče) cítí nějaké obavy nebo nepohodlí, mělo by smysl, aby se o tom diskutovalo mezi dospělými. Ve vašem dopise něco důležitého chybí. VÍTE, co řekla vaše vnučka své matce? Nevidím nic špatného na tom, že se obrátíte na svého syna a zorganizujete rodinnou konferenci, na které se o tom bude diskutovat. Upřímně řečeno, je to po splatnosti.
Dear Abby napsala Abigail Van Buren, známá také jako Jeanne Phillips, a založila ji její matka Pauline Phillips. Kontaktujte Dear Abby na www.DearAbby.com nebo P.O. Box 69440, Los Angeles, CA 90069.
Dobrá rada pro všechny – od náctiletých až po seniory – je v Hněvu všech z nás a jak se s ním vypořádat. Chcete-li si objednat, zašlete své jméno a poštovní adresu, plus šek nebo peněžní poukázku na 8 $ (americké prostředky) na adresu: Dear Abby, Anger Booklet, P.O. Box 447, Mount Morris, IL 61054-0447. (V ceně je zahrnuto poštovné a balné.)
Ranna ’: