Drahá Abby: Požírám své jídlo a lidé si toho začínají všímat
Zaneprázdněná sestra se cítí nejistá kvůli svému zvyku rychle jíst v restauracích.
MILÁ ABBY: Jsem soukromá zdravotní sestra ve svých 50 letech a mám dvě dospělé děti. Je to těžká práce. Mám jeden velký problém, který je velmi trapný. Pracoval jsem v nemocnici a kvůli hektickému pracovnímu programu jsem musel rychle jíst. Naše polední pauza trvala pouhých 30 minut a já musel stát frontu, abych dostal jídlo. Nikdy jsem ten zvyk neporušil.
Nedávno jsem jedl v restauraci a někteří lidé sedící naproti mně to komentovali. Muž řekl: Jí, jako by měla hlad! Teď se cítím nejistý, když se jdu najíst. Můžete udělat návrh? Nemám rád vytahování.
— RYCHLOJEDL V TEXASU
VÁŽENÍ RYCHLOJEDÁCI: Mám jeden. Když si ukousnete jídlo, snažte se ho 10krát rozžvýkat. Zpomalí vás to a je to lepší pro vaše trávení. Pokud to však nedokážete, doporučuji vám, abyste přestali poslouchat hrubé komentáře cizích lidí namířené vaším směrem.
P.S. Když si dáte malou svačinku hodinu před jídlem, může vám to pomoci jíst pomaleji, protože nebudete mít takový hlad.
MILÁ ABBY: To se může zdát bezvýznamné, ale zdá se, že existuje rostoucí trend vynechávání ženského příjmení za svobodna v nekrologech. Jako sedmdesátník čtu omluvy častěji, ale vím, že jsem promarnil příležitost posílat soustrast a nabízet příběhy z dětství rodinným příslušníkům bývalých spoluhráčů, protože jsem neznal jejich manželská jména. Často jsou rodiče jen zmíněni jako zesnulí. Jako by život té ženy nezačal, dokud se nevdala.
Poslal jsem pohlednice mnoha rodinám mužských spolužáků, ale pouze hrstce žen. Uvědomuji si, že prostor pro sloupky v novinách je drahý, ale se jménem a možná i zmínkou o střední škole by jistě nebyl problém. — ZMEŠKANÉ KONDOLENCE
VÁŽENÍ ZMEŠKANÍ: Pokud je to trend, nedostalo se to do mých místních novin. Obsah nekrologů poskytuje rodina zesnulého, pokud se nejedná o celebritu – v takovém případě je článek napsán reportérem, někdy předem. Pokud chybí rodná jména žen, které zemřely, je to pravděpodobně proto, že je truchlící příbuzní nezmínili.
MILÁ ABBY: Nedávno mi členové rodiny začali posílat SMS, aby mě informovali o osobních, soukromých záležitostech. Když tak učiní, odepíšu zpět, což někdy vede k dlouhým odstavcům. Kéž by mi zavolali! Začínám uvažovat, jestli je to to, čemu se vyhýbají. Měl bych dodat, že se nehádám se svou rodinou. Mýlím se? — ZMÁŽENÝ V CONNECTICUT
VÁŽENÍ ZAMESTNĚNÍ: Ne, nemýlíte se. Lidé se tak zamilovali do svých elektronických zařízení, že se zdá, že zapomněli, že někdy je efektivnější s druhou stranou prostě MLUVIT. Z vlastní zkušenosti vím, že posílání e-mailů a SMS může zabrat mnohem více času než mluvená konverzace.
Dear Abby napsala Abigail Van Buren, známá také jako Jeanne Phillips, a založila ji její matka Pauline Phillips. Kontaktujte Dear Abby na www.DearAbby.com nebo P.O. Box 69440, Los Angeles, CA 90069.
Dobrá rada pro všechny – od náctiletých až po seniory – je v Hněvu všech z nás a jak se s ním vypořádat. Chcete-li si objednat, zašlete své jméno a poštovní adresu, plus šek nebo peněžní poukázku na 8 $ (americké prostředky) na adresu: Dear Abby, Anger Booklet, P.O. Box 447, Mount Morris, IL 61054-0447. (V ceně je zahrnuto poštovné a balné.)
Ranna ’: