Filmař Ken Burns obrací svou kameru na Muhammada Aliho
Je komplikovaný, má podpásovky, má nedostatky a my neváháme lidem v tomto filmu připomínat, že existují, řekl Burns. Na konci je to transcendentní americká postava. I dnes nám toho může tolik nabídnout.
Vzhledem k množství filmů, dokumentů a dalších zábavních prostředků natočených o Muhammadu Alim by se zdálo, že – podobně jako bývalý šampion v těžké váze na konci svého zápasu v roce 1971 proti Joe Frazierovi – už nezbývá mnoho nového, co by mohl nabídnout.
Will Smith hrál Ali. Ali dokonce hrál Aliho v The Greatest. Dokument When We Were Kings z roku 1996 o zápase Aliho Rumble in the Jungle s Georgem Foremanem získal Oscara.
Dokumentární tvůrce Ken Burns věděl, že Aliho vzestup z Louisville v Kentucky s kořeny ve zdroji černošské pýchy, který uchvátil Ameriku svým boxerským chvástáním, svárlivým odmítnutím bojovat ve Vietnamu, a během posledních let do jeho dlouhý, srdcervoucí boj s Parkinsonovou chorobou.
Burnsův film Muhammad Ali zkoumá život boxera, který se vznášel a prorazil si cestu k velikosti.
Je prostě tak přesvědčivý, řekl Burns. Je komplikovaný, má podtext, má nedostatky a my neváháme lidem v tomto filmu připomínat, že existují. Na konci je to transcendentní americká postava. I dnes nám toho může tolik nabídnout. Byl samozřejmě na průsečíku tolika témat rasy, politiky, války, víry, věrnosti.
Burns začal pracovat na Alim, který zemřel ve věku 74 let v roce 2016, téměř před sedmi lety a řekl, že příběh o životě boxera se pozvedá a my okamžitě vidíme, jak v daném okamžiku rezonuje. Burns (který film režíroval společně se svou nejstarší dcerou Sarah a jejím manželem Davem McMahonem) spřádá archivní záběry a rozhovory s Aliho dcerami, bývalými manželkami, sportovními spisovateli, sportovci a aktivisty, aby spojil dohromady kousky charismatického a komplikovaného život trojnásobného šampiona těžké váhy v boxu.
Existuje spousta opravdu, opravdu skvělých dokumentárních filmů o Muhammadu Alim. Myslím, že úvodní půlhodina, 20 minut filmu „Ali“ Michaela Manna je jedním z nejlepších zahájení jakéhokoli filmu, řekl Burns. Přesto nikdo neřekl, zkusme to udělat komplexně. není to definitivní. Je to, zkusme mu porozumět od narození na počátku 40. let v segregovaném Louisville v Kentucky až po smrt Parkinsonovou chorobou.
Burns mluvil telefonicky s The Associated Press ze svého domova ve Walpole, New Hampshire, aby prodiskutoval čtyřdílný osmihodinový seriál o Ali, který se vysílá 19. až 22. září na PBS.
AP: Když jsi odloupal vrstvy, jaký byl tvůj největší objev o Ali?
Burns: Myslím, že je to tento smysl pro účel. Nasazuje si rukavice, má pár zápasů a nyní prohlašuje, že je Největší. Je to, jako byste trefili dvojku v odpališti a řekli: Budu nejlepší hráč baseballu všech dob. Dobře, to jsou dobré aspirace. Postoj, který má v různých bodech. Frazierův boj, nadával na Fraziera, předpovídal, byl drzý, byl smělý. Ale pak mluví o tom, že jde příkladem, protože všichni prohrávají. Ve skutečnosti prohrává každý. Nikdo se z toho nedostane živý. Chápe to. Chápe něco opravdu zásadního. Uprostřed tohoto hlasitého, úžasného propagátora, který se učí od Gorgeous George, má tohle v sobě.
AP: Co jste se dozvěděli o tom, jak se americký názor na Aliho během desetiletí měnil?
Burns: Když zemře, zapomeneme, jaká byla rozdělující postava. Když zapaloval pochodeň v Atlantě, zapomněli jsme, jaká byla rozdělující postava. Byl považován za Buddhu, za náboženskou postavu. Myslím, že je to způsob, jakým uprostřed této hlasité, kakofonní věci byl jeho život, jak úžasně byl soustředěný, jak to bylo účelné. (Jeho obraz) je již vylepšen po prohře s Frazierem v prvním ze tří zápasů Fraziera. V posledním kole dostane ránu a vrátí se. Při prohře vyhrává. V té době si začínáme uvědomovat, že měl s Vietnamem pravdu. Začal získávat lidi zpět.
AP: Měli jste pocit, že Ali zrcadlil černošské zkušenosti desetiletí po desetiletí, nebo to stanovil povahou své celebrity a postojů?
Burns: Myslím, že je to trochu obojí. Odrážel její aspekty v tom, že představoval její nový model, který se méně zajímal o starou taktiku jižního, křesťanského hnutí za občanská práva, které se týkalo integrace. Jeho byl o něco severnější, o něco neústupnější ohledně odloučení, což byla tradice v černošské politice sahající až do Marcuse Garveyho, určitě ještě předtím. Ale zároveň, když se stává tímto obrovským symbolem a lidé začínají přijímat myšlenku nové formy černošského mužství, toho druhu sebevědomí a ochoty říkat, že jsem krásná a černá je krásná, to k tomu patří. Hnutí Black Power, to není jen to, co dělají Panthers, ale mnoho lidí přijímá jakýsi pocit vlastní hodnoty a hodnoty. Zároveň reflektuje a také režíruje.
AP: Dozvěděli jste se, že byly chvíle, kdy Ali nechtěl břemeno, které přicházelo s tím, kým byl?
Burns: Můžete v něm vidět jakési záblesky frustrace, méně kvůli zátěži než lidem, kteří si to pletou. Když řekl, nemusím boxovat. Není to o boxu. Na samém konci filmu (dcera) Rasheda (Ali) říká, že box je prostě tolik (a přitom svírá prsty k sobě). Myslím, že pochopil, že má větší věc, o kterou mu jde. Mohl to být obyčejný tesař.
AP: Potkal jsi Aliho?
Burns: Jednou jsem ho potkal. Bylo to v LA v polovině 90. let. Rozhodně cesta k Parkinsonovi. Byl jsem nachlazený a šel jsem do kavárny pro čaj. Čekal jsem, až to vyndám, otočil jsem se a v budce byl Muhammad Ali. Měl jsem jediný rozhovor beze slov, který jsem kdy s někým měl. Bylo to velkolepé. Byl to téměř náboženský zážitek. Podíval jsem se na něj a aniž bych otevřel ústa, řekl jsem: Jsi Muhammad Ali. A aniž by otevřel ústa, podíval se na mě a řekl: Ano, jsem. ... nikdy jsem mu nepotřásl rukou. Byla to prostě ta nejúžasnější věc.
AP: Láká vás opustit PBS a točit filmy pro jednu ze streamovacích služeb?
Burns: Mohl bych jít na ty prémiové služby nebo streamovací služby a oni by mi dali rozpočet. Rozpočet pro Vietnam se ukázal být 30 milionů dolarů a oni by to udělali. Ale chtěli by to za dva roky. Potřebovali jsme udělat 10 1/2 roku. V PBS mi dají trochu peněz a já jdu a vyberu zbytek. Oni prostě chtějí, aby to bylo to, co já chci, aby to bylo. Nejen, že zveřejňuji každý režisérův sestřih, ale také nad ním mohu mít kreativní kontrolu.
Ranna ’: