Město se začíná léčit hashtagem — #LasVegasStrong
LAS VEGAS – Přijíždím do Las Vegas od 80. let minulého století a během mnoha z těchto let jsem psal o jeho neustále se měnící krajině. Tady jsem prohrál a vyhrál. Ale vždy jsem se bavil. A našel jsem si zde pár drahých přátel. To je hlavní důvod, proč se vracím. Minulý týden mě do tohoto města přivedla svatba jednoho z těch přátel.
Během let si pamatuji, jak jsem navštěvoval kasina Sands, Aladdin, Stardust a Riviera, ty památky založení této třpytivé rokle v poušti. Všechny jsou teď samozřejmě pryč, nahradily je megaresorty – oslnivé nové monumenty z betonu a skla.
Jedna ikona města však zůstává neochvějná a pravdivá: nápis Welcome to Fabulous Las Vegas – starý přítel, který vítá každého návštěvníka, který zamíří do města z letiště přes The Strip.
1. října vše změnilo.
NÁZOR
Od děsivých událostí, které se odehrály onu podzimní neděli v noci na Route 91 Harvest Festival, existují dvě znamení, která nyní vítají návštěvníky. Jeden je okamžitě známý. Druhý je nový – strašidelný, srdcervoucí a inspirující. Zní jednoduše: #VegasStrong.
Tento hashtag sociálních médií je dnes v Las Vegas všude – na billboardech, markýzách – svědčí o houževnatosti města a jeho obyvatel, o poctě jeho mocným záchranářům a slavnostní modlitbě k obětem hromadné střelby muž – tak odporný, tak naplněný nenávistí a duší tak temnou, že zde nebudu jeho jméno prezentovat.
Ale temnota 1. října se setkává s nelítostným odhodláním Las Vegans. Je to vidět na jejich očích a hlavně na jejich úsměvech. Protože přes všechen ten smutek jsem byl v posledních dnech svědkem síly ducha, jaké jsem nikdy předtím nezažil, síly ducha, o které mohu jen předpokládat, že má podobný charakter jako Boston a Sandy Hook a Orlando, kde doufali další krveprolití. zbavit se naší lidskosti.
Všude, kde jsem šel, místní obyvatelé, se kterými jsem mluvil, byli Vegas Strong: Vrátný z půjčovny aut na letišti, který mi tlumeným tónem, ale s vřelým úsměvem řekl: Zlepšujeme se. Bude to trvat, ale dostaneme se tam. Servírky v různých hospodách a napajedlech (děsivě bez davů), které mě vítaly s úsměvem, ale pak v pochmurnějších tónech odhalily příběhy přátel a rodiny, kteří byli na koncertě a stali se oběťmi. Pokladní v kasinu, která s obrovským úsměvem počítala mé trapně skromné výhry, a na otázku, jak se jí daří, odpověděla: Jsme silní. Přes tohle se dostaneme. Chceme jen, aby sem lidé přicházeli, navštěvovali, aby si město užili jako kdysi. V této podpoře nacházíme pohodlí a sílu.
Někteří lidé se jen usmáli a řekli, že o tom nejsou schopni mluvit. Ale všichni bez váhání řekli: Děkuji vám za vaše myšlenky a modlitby. Znamená to tolik.
A pak tu byla objetí – s úplně cizími lidmi – v průběhu několika dní. Sotva bych řekl místnímu, že jsou v mých myšlenkách a modlitbách, setkal jsem se s úsměvem a poděkováním za optání a objetím – to drobné gesto lidskosti.
A nikde nebyl výlev lidstva tak hluboký, jako na ceduli Vítejte v Las Vegas, kde klikatá cesta bílých křížů – jeden za každou zabitou oběť – vytvořila nejvážnější místo.
Zahlédl jsem jednu ženu, jak pátrala po jménech, dokud nenašla to, co ve svém srdci zjevně nemohla snést: jméno Bailey Schweitzer. Poklekla v tiché modlitbě u Baileyho kříže, jemně se ho dotkla a utírala si slzy, když odcházela. Zeptal jsem se, jestli je rodina. Tiše řekla, že Bailey byla dcerou její nejlepší kamarádky. Byla pro nás také dcerou, rychle dodala. A bez váhání jsme se objali. Toto gesto doprovázelo tiché poděkování za vaše modlitby uprostřed jejích slz.
Cítil jsem se v tu chvíli tak nedostatečný. Jak bych mohl znát její smutek? Ale tam to byli, nahoru a dolů po linii křížů, úplně cizí lidé, kteří se objímali a nabízeli slova podpory. Byly tam slzy, potřesení rukou a úsměvy vděčnosti. Moje srdce puklo. Vidět v dálce všechny kříže a lesknoucí se letovisko Mandalay Bay, kde tato hrozná událost začala, bylo ohromující. Uvědomil jsem si, že opravdu neexistují žádná slova.
U Wall of Remembrance, části Léčivé zahrady, postavené za méně než týden na malém pozemku v centru Las Vegas místními obyvateli, kteří dobrovolně věnovali svůj čas postavení trvalého pomníku padlým, nově vysazeným stromům – jeden pro každého oběť – poskytněte klidné místo k zamyšlení a nějakým způsobem tomu všemu dát smysl.
Strip kasina navštěvovaná o víkendech, které jsou obvykle přeplněné, bylo méně. Možná to bylo ročním obdobím, ale důvěrně známé ucpané chodníky a nepřehledná patra kasina byly znatelně lehkým vánkem, protože hlasitost hluku byla značně utlumená. Kvílení u hracích stolů se téměř neozývalo. Mnoho, mnoho hracích automatů se nehrálo.
Las Vegas ale pomalu vstává z popela nedozírného smutku. Naplánovaný veletrh umění proběhl v pátek večer podle plánu. Nový městský tým National Hockey League, Golden Knights, odehrál svůj první zápas v pátek večer (na silnici v Dallasu) – a vyhrál. Večírky se konaly v mnoha barech po celém městě a radost a povznesená nálada domácího davu byly vítaným pohledem.
Ano, při této návštěvě mě přivítalo jiné Las Vegas. A je sázka na jistotu, že město už nikdy nebude jako dřív. Když letím domů, mé srdce je těžké, ale také plné naděje. Město a jeho obyvatelé, přátelé a rodiny všech obětí, najdou uzdravení svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase. Návštěvníci přijdou, jásot se vrátí. Cestou ze svatebních kaplí budou nevěsty a ženiši korzovat kasiny. Život jde dál. Ve městě, kterému se kdysi přezdívalo Sin City, nyní bdí 58 andělů. Navždy budou Vegas Strong.
Masivní pódium areálu Route 91 Harvest Festival stojí děsivě v dálce po silnici z Mandalay Bay na Las Vegas Boulevard. | Miriam Di Nunzio/Sun-Times[/caption
Ranna ’: