Neblázněte, lidi! White Sox hráli v pohodě poté, co získali divizní titul v Clevelandu

Melek Ozcelik

2021 Sox byli zjevně příliš dobří, příliš talentovaní, příliš naskládaných, než aby se dostali do tohoto bodu. Vědí, že ještě neudělali nic hrozného.



Chicago White Sox vs. Cleveland Indians – hra jedna

Žádný velký problém, jen úspěch divize.



Foto: Jason Miller/Getty Images

CLEVELAND – Nepřiběhli z předpolí, neuháněli po diamantu ani se nevysypali z vykopávky a ohrady v uspěchaném mohutném rozmazání.

Ani neběhali.

Nechť záznam ukazuje, že když White Sox blíže Liam Hendriks udeřil na Indians' Myles Straw, aby ve čtvrtek porazil vítězství 7:2, které si zajistilo divizní titul, šampioni American League Central sotva pohnuli svalem. Hendriks se trochu zbláznil, jistě, ale takhle se vykutálí z postele.



„Opravdu se mi líbí, že jsem mohl někomu vyhodit dveře do finále,“ řekl.

Ale zbytek hráčů v týmu? Prostě se tak nějak motali.

Chytač Yasmani Grandal se setkal s Hendriksem na půli cesty mezi mohylou a talířem, kde byla rutinní výměna gratulací hotová. Střední záložníci Tim Anderson a Cesar Hernandez měli krátký okamžik na druhé základně. Rohoví záložníci Yoan Moncada a Jose Abreu se k sobě přimíchali jako kamarádi z univerzity na 50. setkání. Vykopávka se vyprázdnila jako zpomaleně. Záložníci a vystřídači se přitulili, jako by to byly nějaké staré časy.



Proboha, to bylo dokonalé.

Sox se poprvé kvalifikovali do druhé sezóny po sobě. Mají svůj první divizní titul od roku 2008. Mají všechny důvody na světě k tomu, aby se uvolnili. . . za pár týdnů, kdy si zajistili divizní sérii AL. Mohou blouznít po hřišti. . . když vyhráli AL vlajku. Pokud jde o Světovou sérii, ať se finále dostane k matce všech dogpiles.



Ale 2021 Sox byli příliš zjevně dobří, příliš talentovaní, příliš nashromáždění, než aby se dostali do tohoto bodu. Ještě neudělali nic hrozného.

„Všichni chápeme, že je to jen začátek,“ řekl Anderson. ‚‚Oslavíme to a dáme to za hlavu a budeme to udržovat v pohybu, pokračuj v tom a doufejme, že dokážeme něco speciálního.‘‘

Aby se však k tomu všemu dostali, museli se Sox přivést do varu, aby mohli vyhrát hru na tomto mokrém, studeném, šedém výletu, který má určitě říjnový nádech – pokud jde o počasí, ne o drama –. .

Vstoupil Anderson, který postavil Sox na šachovnici a dal jim jiskru s úvodním homerunem proti Aaronu Civaleovi. Hráčský manažer Tony La Russa označuje za „zapalovače“ týmu obvyklé plácnutí rukou s trenérem první základny Darylem Bostonem a trenérem třetí základny Joe McEwingem. Na domácí metě ho přivítal útočník č. 2 Moncada a poblíž kruhu na palubě Abreu. La Russa ho potkala na nejvyšším schodu zemljanky, pak cestoval po celé délce zemljanky, plácal a narážel do falangy zapálených spoluhráčů a trenérů, až ho pozdravil jen Billy Hamilton. Objali se.

Emoce Sox se přelily do druhé směny, když Luis Robert a Eloy Jimenez odpálili bomby s homery zády k sobě nalevo. V zákopu Anderson tančil. Zpátky k talíři se dvěma nasazenými Anderson trefil dalšího vpravo. Tentokrát se posunul ze třetího místa domů, čelem k zákopu a oběma rukama ukázal na své spoluhráče.

„Chtěli jsme to víc než oni,“ řekl, „a ukázalo se to.“

Teď se to musí pořád ukazovat.

„Tady jsme, divizní šampioni,“ řekl La Russa. „Jedna věc, kterou za ta léta zažijete: Vítězství nikdy nezestárne. Zlepší se to. Je to jen lepší, protože si více vážíte toho, co každý musel udělat, aby se sem dostal. A to je zpráva pro všechny kluky, [zejména] pro začátečníky: Bude to lepší. Ve skutečnosti se to letos může zlepšit.‘‘

Ranna ’: