Proč na Norimberském procesu stále záleží
Nemůžeme milovat naši zemi, aniž bychom milovali své krajany, a musíme neustále odolávat nutkání označovat naše bližní za druhé.
Před 75 lety, 20. listopadu, sedělo 21 obžalovaných pod jasnými světly soudní síně, když se Mezinárodní vojenský tribunál poprvé sešel v Německu. Začátek 13 procesů v Norimberku, které přivedly nacistický režim před soud, byl IMT prvním procesem v historii, který obžalované obvinil ze zločinů proti lidskosti.
Soudní proces byl tak důležitý, že soudce Robert Jackson odešel od Nejvyššího soudu USA, aby stanovil jeho postupy a sloužil jako jeho hlavní žalobce. Ve svém úvodním prohlášení udal tón: Křivdy, které se snažíme odsoudit a potrestat, byly tak vykalkulované, tak zhoubné a tak zničující, že civilizace nemůže tolerovat, aby byly ignorovány, protože nemůže přežít jejich opakování.
Poslechli jsme varování soudce Jacksona v následujících letech?
Názor
Američané kdysi měli velkou útěchu, hraničící s arogantností, vírou, že náš národ je nějak imunní vůči temným silám, které zplodily holocaust. A přesto xenofobní, rasistická a antisemitská ideologie, symboly a jazyk bohužel přetrvávají a zdá se, že se jim daří v naší polarizované, téměř balkanizované společnosti. Ve spojení s pokračující rasovou nespravedlností a porušováním lidských práv se zdá, že naše pohodlí nebylo na místě.
IMT je varováním z historie. Zářil slunečním světlem, největším dezinfekčním prostředkem, na to, jak nejosvícenější demokracie své doby sklouzla do propasti. Obžalovaní v procesu byli klíčoví vůdci zastupující každý prvek nacistického režimu, včetně jeho politických, vojenských, diplomatických, ekonomických a propagandistických zbraní. Zahrnutím spiknutí jako jednoho ze čtyř bodů obžaloby proti obžalovaným soudce Jackson a jeho kolegové žalobci ukázali světu a historii, že nacisté nemohli zabít tolik lidí, tak rychle, bez přístupu celé vlády.
Ale nezůstalo jen u toho. Následné norimberské procesy odhalily zločiny spáchané jinými složkami německé společnosti, včetně lékařů, soudců a průmyslníků, a dále ukázaly, že k tomu, aby se zlo v tak monstrózním měřítku objevilo, je nutný celospolečenský přístup.
Norimberské procesy nám všem připomínají, že každý z nás může – musí – hrát roli v zabránění tomuto sesuvu.
Za nacistů se tak zvaní obyčejní muži z německých policejních praporů stali spouštěči na vražedných polích východní Evropy. Lékaři, kteří přísahali Hippokratovu přísahu, nejprve zdokonalili své eugenické dovednosti na spoluobčanech Nedůstojný života Život (život nehodný života) a poté nasadili své odborné znalosti v vražedných centrech, jako je Osvětim. Pokud jde o soudce té doby, prokurátor Telford Taylor řekl: Dýka atentátníka byla ukryta pod rouchem právníka.
Musíme být lepší.
Instituce, které zastupujeme, byly založeny v návaznosti na pochody neonacistů s odstupem téměř 30 let, nejprve ve Skokie a poté v Charlottesville ve Virginii. Naším společným posláním je pomáhat lidem prozkoumat minulost, porozumět přítomnosti a ovlivnit budoucnost a naučit lidi být zastánci, nikoli přihlížejícími.
Když se scházíme na akce k 75. výročí IMT, připomínáme si, že její odkaz stále rezonuje – potřeba zůstat stálými strážci naší demokracie a že všechny demokracie jsou křehké. Když se k těm našim chováme s úctou, daří se jim, ale když se k nim chováme pohrdavě, scvrkávají se.
Navíc nemůžeme milovat naši zemi, aniž bychom milovali své krajany, a musíme neustále odolávat nutkání označovat naše bližní za druhé. Protože na své nejhlubší úrovni nám společnost může říci, kdo jsme, ale také kdo nejsme.
Jedině poučením z minulých chyb Německa, kterých se stále více sami dopouštíme, můžeme doufat, že se vyhneme jeho osudu.
John Geiringer, syn přeživší holocaustu a chicagský právník v soukromé praxi, slouží jako spoluředitel Centra pro národní bezpečnost a právo lidských práv na Chicago-Kent College of Law a jeho konsorcia pro výzkum a studium holocaustu a práva. (CRSHL).
Kelley Szany je viceprezidentkou pro vzdělávání a výstavy v Illinois Holocaust Museum & Education Center.
Posílejte dopisy na dopisy@suntimes.com .
Ranna ’: