Chrissie Hynde je šťastná, že se vrací do Pretenders ‘Alone’
Chrissie Hynde je první, kdo připouští, že čas o samotě může být velmi dobrá věc. Posledních osm let dala frontmanka The Pretenders uctívané rockové kapele pauzu, aby se mohla věnovat řadě sólových ambicí – krátkodobému duetovému projektu JP, Chrissie & The Fairground Boys, jejímu eponymnímu debutu Stockholm a biografii Reckless. : My Life as a Pretender, která podrobně popisuje její dospívání v Londýně 70. let, kde žije dodnes.
PŘEDCHÁZEJÍCÍ
Objevit se se Stevie Nicksem
Kdy: 19:00 3. prosince
Kde: United Center, 1901 W. Madison
Vstupenky: 49,50-150 USD
Info: ticketmaster.com
Tato mísa zážitků jen učinila comeback The Pretenders v roce 2016 ještě sladším s novým albem Alone, které se vrací k debutu kapely v roce 1980, a turné se Stevie Nicksem, které také postavilo kapelu zpět do éry rozkvětu. I když současná iterace je ve skutečnosti jen 65letá sama o sobě po předčasné smrti původních členů kytaristy Jamese Honeymana-Scotta a baskytaristy Peta Farndona a nedávném odchodu bubeníka Martina Chamberse.
Právě mě unavovalo mluvit o obraně jména The Pretenders se všemi probíhajícími změnami v sestavě. A někdy jen proto, aby ses dostala do něčeho jiného, abys zůstala inspirovaná a stimulovaná, říká Hynde o svém motivu pokusit se prorazit sama. Ale každý, kdo je zpěvákem kapely, také zdědí tento druh pozice, kdy musí být mluvčím, takže jsem si řekl, že musím udělat to, co musím udělat, abych kapelu udržel.
Inspirovala se také u Dana Auerbacha, který produkoval Alone, a podobnou cestu si vydobyl tím, že začal v The Black Keys a rozvětvil se v přílohu The Arcs a řadu studiových titulů.
Ten chlap je tak skvělý a já jsem byl naprosto nadšený, že souhlasil se mnou, přiznává Hynde. Ačkoli se tito dva potkali jen tak mimochodem, jako já se v tomto oboru potkávám s každým, říká Hynde, ona a Auerbach také původně pocházejí z hudebních pěstíren v Akronu v Ohiu a během nahrávání v jeho Easy Eye Sound Studio v Nashville. Zatímco Auerbachovy doteky jsou patrné v mnoha zákoutích Alone, jeho dar také umožnil, aby přirozený obvod The Pretenders zazářil se všemi charakteristickými háčky a melodiemi, Hyndiným vznášejícím se hlasem (zakonzervovaným tím, že přestala kouřit, říká) a jejím srdcem. - psaní písní na rukávech, které dohromady proslavily kapelu.
Všechny mé písně jsou vždy autobiografické a já bych si tak trochu přála, aby nebyly, připouští Hynde k meziřádkovým úsudkům o písních, jako je titulní skladba chválící její vlastní smysl pro samotu, Roadie Man jako pocta celé subkultuře štáb v zákulisí a svůdná Let's Get Lost o osobě, kterou nechce nejmenovat, říká: Přál bych si být více vypravěčem příběhů, ale nejsem.
S tímto sentimentem je těžké počítat pro každého, kdo možná četl její biografii, která vyšla v roce 2015. Vypráví o drzé mladé Hynde, zamilované do The Beatles, která opustila svá studia na Kent State (v době nechvalně známých nepokojů) a vydává se na misi do Londýna, aby si našla cestu v rockové vrstvě. Zde se protnula se Sidem Viciousem, Iggy Popem a The Kinks’ Ray Daviesem (s nímž sdílí dceru) a než našla své případné spoluhráče z kapely Pretenders, měla krátký pobyt v rockovém NME.
Dostanete se do určitého věku a víte, že jste v polovině svého života nebo ještě déle, a tak trochu chcete hodit minulost za hlavu a přijít na to, jak se posunout vpřed bez břemene nedokončených záležitostí, říká Hynde o rozhodnutí psát její životopis, kterému říká 'Chrissie Hynde light.' Ve skutečnosti kniha končí v roce 1983 těsně předtím, než se The Pretenders skutečně chytili.
Ve skutečnosti jsem nešla do ničeho temného a nešla jsem moc do lidí, protože jsem nechtěla nikomu ublížit, přiznává, empatická s myšlenkou, že nechci být domácí jméno. Je to to poslední, co jsem kdy chtěl. Jen nechci, aby na mě někdo měl názor. Jediný okamžik, kdy chci, aby mě poznali, je, když stojím na pódiu se svou kapelou.
Hynde říká, že to, co ji drží v chodu, je hudba, zejména pocit povinnosti v době, kdy má pocit, že se nevytváří nové kapely. Nevím, co se stalo za posledních 20 let. Všechno to vešlo do takové fáze zpěváka a skladatele. Ale cítím to a doufám, že se do kapel začne dostávat více lidí, říká a šťouchá do širšího obrazu. Za 20 let budeme všichni pryč. Jsme v tom, čemu říkám ‚Konec éry‘ a někdo jiný teď musí zbystřit.
Selena Fragassi je hudební spisovatelka na volné noze.
Ranna ’: