„Hedwig and the Angry Inch“ stojí za to znovu navštívit v Theo Ubique
Přehlídka, která měla premiéru v New Yorku v roce 1998, si udržela své oddané publikum během posledních dvou desetiletí, i když se jazyk a myšlení o genderové identitě rychle vyvíjelo.
Hedwig Robinson, hlavní atrakce Johna Camerona Mitchella a kultovního rockového muzikálu Stephena Traska, Hedwig and the Angry Inch, hrála v tomto bodě své kariéry na mnoha místech v Chicagu. Evanston, na druhé straně, je nové území. Chicago… – sousedící, škádlí Hedwig v právě otevřené inscenaci kabaretního divadla Theo Ubique, v novém vykopávce této společnosti jen pár stop za hranicemi města na straně Evanston na Howard Street. Ale Mitchellova outré kreace – zde dovedně ztělesněná elektrickým mladým hercem Willem Lidkem – v pohodě strhne zeď na předměstí, aniž by obětovala cokoli z jejích jedinečných citů.
Když: Do 28. července
Kde: Kabaretní divadlo Theo Ubique, 721 Howard St., Evanston
vstupenky: 39 – 54 USD
Info: theo-u.com
Doba běhu: 1 hodina 35 minut, bez přestávky
Angry Inch, která má formu 90minutového koncertu se zpovědí, je v podstatě monologem s písněmi, ve kterém nám Hedwig vypráví o sérii přechodů, které z ní zanechaly osobu, kterou před sebou vidíme. Nerad šlapu Hedvice na prsty – ačkoli její boty mají jistě ocelovou špičku i kotěcí podpatek –, ale pro nezasvěcené nabídnu stručný popis.
Hedwig Robinson se narodila v Berlíně v roce 1961 jako Hansel Schmidt, na východní straně zdi postavené toho roku, aby rozdělila město. Jednoho dne na konci poloviny osmdesátých let, když mi bylo něco přes 20 let, se Hansel setkává s americkým vojákem, který nabízí útěk z východního Berlína – ale Hansel bude muset zanechat kousek sebe, aby plán fungoval. Dozvěděli jsme se, že The Angry Inch je jak jméno Hedvičiny doprovodné kapely, tak to, co nazývá výsledky nekvalitní operace na změnu pohlaví.
(Zde stojí za zmínku, že show, která měla premiéru v New Yorku v roce 1998, si udržela své oddané publikum během posledních dvou desetiletí, i když se jazyk a myšlení o genderové identitě rychle vyvíjelo. Na základní úrovni, jak je reprezentováno v mytologicky zaměřené písni The Origin of Love muzikál Hedwig zaujímá binární pohled na gender, zatímco Hedwig staví postavu jako nepohodlně a náhodně mezi sebe. Mitchell v rozhovorech naznačil, že by se Hedwig dnes mohla ztotožňovat s nebinárními termíny jako genderqueer .)
Rok poté, co přišla do Ameriky, je Hedwig rozvedená žena, žije v kansaském přívěsovém parku a počítá se svými volbami, když sleduje, jak se v televizi objevuje Berlínská zeď. Posuňme se o pár dalších let dopředu, předvádí pro nás svůj setlist obviňování a lítosti a snaží se přehlušit zvuky show na nedalekém stadionu od divoce slavné rockové hvězdy Tommyho Gnosise – Hedvičina bývalého chráněnce a neopětované lásky.
Mitchellův skript je vytvořen tak, aby byl tvárný a umožňoval jak improvizaci, tak lokalizované odkazy. Jako téměř ve všech vydáních Hedwig, které jsem viděl v Chicagu, i zde nám bylo řečeno, že Tommyho koncert se koná na Wrigley Field. Většina těch kin na North Side byla dost blízko na to, aby se vyhnula představě, že to slyšíme z pár bloků dál; tady, se všemi uznáními, že sedíme v Evanstonu, je to více než sedmá směna.
To platí dvojnásob pro chronologii pořadu, která je v tuto chvíli špatně zpracovaná. Spojení s Berlínskou zdí vyžaduje, aby bylo Hedvičino datum narození pevně stanoveno v čase, ale kulturní odkazy, které umisťují show do naší současnosti (Lidkeova Hedwig provádí rozšířenou interakci s publikem kolem aplikace pro připojení smartphonu Grindr), věci matou, v neposlední řadě proto, Zdá se, že se Lidke stále blíží jeho necelých 20 let, i když Hedvika vzpomíná na své.
To se dá odpustit, protože show se stejně přiklání k impresionismu před realismem. Jeden velký omyl režiséra Toma Tavarese Langstona v jinak působivé inscenaci je však škodlivější: Tam, kde je obsazení seriálu obvykle omezeno na Hedwig, jejího doprovodného zpěváka Yitzhaka (zde hraje Brittney Brown) a jevištní kapelu, Langston vynalezl dva další doprovodní zpěváci, kteří také ztvárňují postavy ze zákulisí, jako je Hedvičina matka, americký voják a samotný Tommy Gnosis – všechny tradičně ztělesňuje herec hrající Hedviku.
Bez neúcty k těmto hercům, Adrianě Tronco a Jacobu Gilchristovi, jejich scény vytvářejí otřesný průnik stagičnosti do příběhu, který by měl vyprávět jen Hedvika, a tak trochu to podkopává Lidkeovo sebevědomé, charismatické sevření v nás. (Dokonce i jejich přítomnost jako nejmenovaných záložních zpěváků je zvláštní, protože scénář poskytuje dynamiku vztahu Hedwig a Yitzhaka, zatímco tato další dvě těla na jevišti většinou titulní postava nepřiznává.)
Dodatečné hlasy však dodávají Traskově fenomenální sbírce žánrově pastišských písní určitý nadhled; v nových aranžích rezidentního hudebního režiséra Theo Ubique Jeremyho Rameyho, známé melodie jako Paruka v krabici a Wicked Little Town znějí, jako by prošly vlastními radikálními, pozoruhodnými přerody – díky čemuž stojí Evanston pro Hedvičiny zapálené fanoušky za (znovu) návštěvu.
Kris Vire je místní spisovatel na volné noze.
Ranna ’: