Jazzový režisér a nyní autor SiriusXM, který dlouho působil v rádiu v Chicagu, říká, že jak jazz, tak baseball mají problém získat zájem mileniálů barevných odstínů.
Chicagský rozhlasový veterán Mark Ruffin vzpomíná na okamžik, kdy se zamiloval do jazzu.
Bylo to, když sledoval, jak byl vykraden obchod s gramofonovými deskami ve West Side, Ruffin's TV a Records.
Můj táta byl v práci a moje máma sledovala obchod, říká Ruffin. Moje malá sestra byla v kočáru a vešel chlap se ženou a vytáhl na mámu pistoli. Nechal ženu obejít. Obešla lavičku, vzala pár vysílaček a oni prostě vzali všechny ty záznamy. Na gramofonu byl singl Milese Davise „If I Were A Bell“.
Slyšení Davisova hlasu mu bránilo být nervózní, i když, jak říká, jsem cítil to neodmyslitelné nebezpečí. Vždycky jsem říkal, že hudba je duch, a to bylo poprvé, co mě duch chránil a od té doby mě chrání.
Láska k jazzu mu od té doby zůstala. Oddaný fanoušek Cubs má také vášeň pro baseball.
Díky náhodnému setkání na večírku se mu podařilo spojit tyto dvě lásky v nedávno vydané samostatně vydané knize Bebop Fairy Tales: An Historical Fiction Trilogy on Jazz, Intolerance and Baseball (20 $).
Opravdu jsem nevěděl, co chci dělat, až do 90. let, kdy jsem se zamiloval do psaní scénářů – tvrdě jsem propadl, říká Ruffin, rodák z West Side, který je nyní programovým ředitelem Real Jazz rádia SiriusXM. Když jsem se rozhodl začít psát fiktivní scénáře, spousta jazzových příběhů mi právě vtrhla do hlavy. Moje konexe dostaly jeden z nich ke Spiku Leemu, který mi řekl, že je to ‚OK‘, ale dobové kousky stojí hodně peněz, a to mě vždycky odrazovalo.
Herec Malcolm-Jamal Warner byl můj přítel a vzal mě na večírek a chlapík, který byl soucitný s mým utrpením, řekl: ‚Víš, že Brokeback Mountain pochází z knihy povídek?‘ A to byl ten světlo.
Bebop Fairy Tales obsahuje tři příběhy: The Saturday Night Fish Fry, The Sidewinder a ‘Round Midnight with the Ku Klux Klan, který vypráví příběh hráče baseballu, který prošel hrubou výchovou.
Bílý chlápek z jižní Mississippi, který si není jistý svou sexualitou, je jako dítě šikanován sadistickým otcem – bývalým nadhazovačem nižší ligy – který se postaral o to, aby jeho zženštilý syn mohl udělat jednu věc: trefit baseball, říká o příběhu Ruffin. Náhodou se stal baseballovým hrdinou na vysoké škole a má hezkou práci v New Yorku, když slyší Thelonious Monk, a to mu změní život.
Když Ruffin psal knihu, dozvěděl se o jazzových spisovatelích se stejným zájmem o baseball jako on.
Z nějakého důvodu, zejména v 70. a 80. letech, bylo Chicago centrem jazzové kritiky, říká Ruffin, který za svého nejoblíbenějšího hráče baseballu jmenuje levou hráčku Cubs Billyho Williamse. Více než 75 % z nich byli také velcí fanoušci baseballu. V baseballu se hodně improvizuje. Nevidíte jednu osobu – skupinu lidí, ale vždy je to jedna osoba, která sóluje. Je to buď nadhazovač s míčem, nebo pálkař, a k tomu, aby se přes celou věc dostal, je zapotřebí kolektivu lidí.
Ruffin měl 25 let v rádiu na WBEZ-FM (91,5), WDCB-FM (90,9), staré WBEE-AM (1570) a staré WNUA-FM (95,5) a byl také kulturním zpravodajem pro WTTW-Channel 11 a hudební skladatel na volné noze pro Sun-Times.
Říká, že jak jazz, tak baseball mají problém získat zájem mileniálů barev.
Mají těžký problém s dětmi z menšin, protože fotbal a basketbal jsou v sousedství mnohem levnější, říká. A myslím, že oba tyto žánry se dívají na bod, kdy by mohly ztratit své publikum, pokud něco neudělají. I když se jazz vrací a malé děti jazz vždycky najdou, tak se teď trochu vrací. Baseball by mohl mít problémy.
Ruffin doufá, že jeho kniha může být impulsem pro lidi, aby se na sebe podívali, viděli své vlastní předsudky a našli způsoby, jak je překonat.
Přál bych si, aby se svět měl lépe, a v historii je tolik věcí, které tomu brání, říká. Chci jen ukázat některé z těch věcí zábavným, historickým způsobem – ty věci, které nám brání, jak se můžeme dívat sami na sebe a jak to zlepšit.
Příbuzný
Ranna ’: