Speciál Reginy Spektor ‚Soundstage‘ pro ni byl extra speciální
Nahrávání jejího vystoupení na Soundstage v Chicagu koncem července (premiéra ve čtvrtek ve 20:00 na WTTW-Channel 11) bylo pro zpěvačku a skladatelku Reginu Spektor skutečně zvláštním zážitkem.
Byla to úplně první věc, kterou jsem udělal poté, co jsem nahrál své nové album [Remember Us to Life]. Tak si to jen rozmyslete. Tohle pro mě byla první živá věc. Vítejte při prvním živém hraní těchto písní – jak pro všechny na PBS, tak pro živé publikum v Chicagu! řekla Spektor, telefonující z jejího domova v New Yorku.
Předvedení hlavního singlu Bleeding Heart a dalších skladeb alba v intimním studiu na WTTW bylo vzrušující i z jiného důvodu: byl jsem tak nadšený z velmi rozsáhlé smyčcové sekce, kterou mi dali. To bylo tak zvláštní. Miluji orchestry a smyčcovou hudbu – vše od komorní hudby přes filharmonické orchestry po opery až po balety.
Ale nikdy předtím jsem neměl příležitost moc hrát se smyčci v živém vystoupení.
Spektor napsal píseň The Call pro film Letopisy Narnie: Princ Kaspian z roku 2008, který se objevil na předním místě v závěrečné sekvenci filmu. Zatímco smyčce hrají v té písni velkou roli, jediný čas, kdy jsem skutečně vystupoval naživo se smyčcovou sekcí, bylo jedno vystoupení, které jsme dělali, což bylo pro štáb [na večírku] po dokončení natáčení.
Pamatuji si, jak jsem si tehdy říkal: ‚To je tak dobrý pocit. Doufám, že to není naposledy, co můžu hrát s tak skvělou smyčcovou sekcí, protože je to tak krásný pocit vidět něco, co jsi napsal, s takovou hudební podporou.
Dokonce i když nahraje skladbu se smyčci, jsou vloženy později. Vzhledem k tomu, že zpívám a hraji zároveň – a zdroj si aranžuji sám – ve skutečnosti to s nimi nemůžu hrát naživo.
Takže to je důvod, proč pro mě byla zkušenost ‚Soundstage‘ tak speciální.
Ačkoli často vystupovala v Chicagu, natáčení pro čtvrteční Soundstage představovalo nejdelší dobu, kterou v Our Town strávila. Přijeli jsme tam a žili jsme tam o něco déle než dva týdny – abychom měli spoustu zkoušek, abychom se setkali s ostatními hráči orchestru a přišli na to speciál, řekla.
Spektor a její tým zůstali ve městě několik dní navíc, aby mohla natočit video pro Black and White.
Ta píseň pro mě bude navždy Chicago, řekla. Dostali jsme se k natáčení v Uptown Theatre, což je podle mě možná ještě velkolepější než Radio City! je to kouzelné místo.
Pomyšlení na to, že bude na PBS, způsobilo, že se Spektor docela zamyslel a vrátil se zpět do roku 1989, kdy se ona a její rodina přestěhovali z Ruska do New Yorku.
PBS je můj domov v televizi, řekla. Když jsme přišli do Ameriky, když mi bylo 9, měli jsme základní kanály a po celou dobu, co jsem vyrůstal, nikdy žádné další neměli. Takže v podstatě, když jsem se díval na televizi, žil jsem na PBS. Tam jsem mohl vidět klasickou hudbu, ‚Mistrovské divadlo‘, všechny záhady, skvělé hry, ‚Skvělá představení‘, ‚Sezamovou ulici‘, pana Rogerse a ‚Arthura‘.
Kdyby mi někdo řekl, že bych mohl mít zítra volno, mohl bych se na ‚Arthura‘ dívat celý den!
Další nafilmovaný koncert znamená pro Spektor další šanci vidět její vlastní styl vystupování se všemi jeho zvláštnostmi – jako je lehké drhnutí kláves klavíru mezi tóny.
Upřímně, to je tak zvláštní, řekla. Nikdy jsem si neuvědomil, že jsem to udělal, dokud jsem neviděl, jak mě natáčejí. Myslím, že poprvé jsem si toho všiml, když jsem natáčel [koncert v roce 2010] ‚Live in London‘, když jsem se díval zpět na záběry. Ptal jsem se sám sebe: ‚Co to dělám!?‘
Většinu času mám zavřené oči, a když hraji, jsem ve svém vlastním světě. Myslím, že si nevědomky takhle drhnu klíče, když jsem ve své zóně. Ale po shlédnutí mého vystoupení ve ‚Soundstage‘ jsem to viděl znovu a navíc jsem si chtěl říct: ‚Pojď, holka! Otevřete trochu oči!‘
Ranna ’: